2. listopadu 2018

Budapest, wind diaries



Budapešť pro mě bylo jedno z těch měst, o kterých všichni okolo mě mluvili, jako by to bylo za humny, a já jsem evidentně ten poslední člověk na planetě, který tam ještě nebyl. Na jaře 2018 jsme si s Tomem mohli tuhle metropoli konečně odfajfknout z bucket listu i my!


Měla jsem vysoká očekávání, protože je Budapešť obecně všude moc vychvalovaná. Musím říct, že právem! V Budapešti jsme strávili prodloužený velikonoční víkend. Určitě se tam ještě někdy vrátíme, protože, i když jsme toho stihli fakt hodně, je tam ještě dost co objevovat. Pohybovali jsme se z větší části pěšky v okolí centra a našeho ubytování. Bydleli jsme přes AirBnb v malém bytečku přímo v District 7/Židovské čtvrti. Tato čtvrť je známá kulturně hlavně díky Velké synagoze (největší synagoze v Evropě), která zde stojí, a v dnešní době také především díky desítkám hipsterských kavárniček a barů, kde můžete na chvíli odložit svoje znavený tělo po celodenním objevování. První večer jsme tak strávili u kulatého betonového stolečku v příjemném baru s francouzskými okny, cihlovým obložením a spoustou zeleně.


Budapešť na mě celý náš pobyt působila klidně. Neuspěchaně, pokojně, téměř přímořsky malebně a s jemným historickým šarmem. Možná to bylo atmosférou, kterou na lidi a celé město působily Velikonoce - nevím. Každopádně už první večer jsem při jedení langoše a následné procházce po širokém nábřeží věděla, že zde rozhodně nejsem naposledy.




               
Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít proslulé lázně. Dlouho jsme váhali, které navštívit - jestli ty velké známější, nebo nějaké menší. Nakonec jsme vybrali velké Gellert bath s tím, že ty ostatní prozkoumáme zase příště. První pokus o jejich návštěvu proběhl jedno propršené a promrzlé odpoledne, kdy - překvapivě- stejný nápad měla plus minus půlka návštěvníků tohoto města. Při pohledu na frontu a přes sklo k prasknutí nabytý bazén jsme to pro tento dne vzdali. Při procházce městem jsme pak objevili Lush a koupili jsme si kouli do koupele a čerstvou masku, a udělali jsme si nakonec domácí lázně v našem bytečku..


Poslední den jsme si přivstali, abychom byli v Gellert bath mezi prvními. Podařilo se. Po skoro hodinku jsme měli bazénky téměř jen pro sebe. Připadala jsem si jako v Harrym Potterovi, jen to kouzelné řvoucí vejce mi chybělo. Podařilo se mi vyfotit pár fotek na Niceboy.




Jako další turistický must-have-for-first-timers jsme navštívili Great Market Hall - místní trh. Musím přiznat, že jsem byla o hodně víc nadšená ze sekáče ob dvě ulice od trhu, než ze samotného marketu. Uličky byly tak neskutečně přeplněné a my nemohli uvěřit tomu, že langoše připravují v jednom jediném kiosku v celém areálu. Frontu jsme si nakonec teda vystáli a odměnou nám bylo to, že jsme si užili langoše tak trochu jinak, než jak je známe od nás - bylo na nich navrstvené totiž téměř všechno. Veganské úplně nebyly, ale řekla jsem si, že pro jednou se svět nezboří. Jinak - veganské restaurace, které jsme navštívili:
Napfényes etterem - pizzerie, ale mají i normální jídla, výborné dorty, výborné ceny. Blízko židovské čtvrti/centra.
Édeni vegan  - bistro, jídlo dobré, ale cenově trošku dražší - umístěné kousek pod hradem - to se nedá ani nic jiného čekat.




V neděli jsme se trefili na mši v nádherném kostele, na fotce za mnou. Níže výhledy na Budapešť od Muzea národního umění (doporučuji!) a od Gerard Monument - ve dne a (téměř) v noci. Na každém místě, které navštívím, vždycky vyhledávám hezkou vyhlídku - primárně kvůli focení. Snažila jsem se zachytit projíždějící auta jako šmouhy, ale bez stativu jsem se s tím prala tak dlouho, až jsem se na vše vybodla, a prostě si užívala podvečerní atmosféru na vyhlídce. Budapešť byl první výlet, který jsem celý nafotila na manuál, takže jsem se sem tam hodně zapotila a bylo to o hodně nepovedených záběrech a promazávání přepálených fotek. Ale na druhou stranu to taky bylo o hodně nových poznatcích a o spoustě radosti z těch fotek povedených.







Náš výlet do Budapešti byl jeden z mnoha, kde jsme už bydleli skrze AirBnB. Pokud jste AirBnb ještě nevyzkoušeli, a chtěli byste, třeba by se Vám do začátku hodila nějaká ta sleva...



pro slevu 725 Kč z ubytování v minimální hodnotě 1.800 Kč.



Užijte si cestování, a není zač!


24. září 2018

"Bojím se, že jsem to všechno zkazila."


Dneska Vám chci vyprávět příběh. Příběh o holce, co byla moc naivní, důvěřivá, přehnaně romantická... hloupá. Spolíhala vždycky na svý kamarády, často se zklamala, často brečela, často se smála a často nevěděla, co je špatně nebo dobře. A bylo vůbec něco špatně? Neměla svojí cestu, kromě tý, po který šla od samýho začátku - po tý samý jako tisíc jinejch lidí. Život přes kopírák. Škola a pár koníčků, po večerech zavřená ve svým krásným pokoji předstírající jednu věc, a to, že žije. Že život je zajímavej, že má co dělat, že má kam jít,.. Máma chtěla klavíristku, táta volejbalistku. Věnovala se obojímu. V 15 začala pít kafe, i když se jí hnusilo, ale protože to tak dělaly kamarádky. Nikdy nezapomene na svoje první kapučíno, a jak byl ten hrneček prťavej a prostě jen plnej pěny. Podobně to začalo s alkoholem. Nikdy si už asi nevzpomene, kdy měla svoji první skleničku. Páteční večery trávila v hospodě s ostatníma dětma. Nic nebylo výjimečný. Spousta opilejch nocí zastírajících tu prázdnotu, a spousta fotek po sociálních sítích podporujících tu iluzi. Četla spoustu romantických knížek, koukala na spoustu filmů s happy endem. Pořád dokolečka. Po střední vysoká. Ta největší nejtuctovější v Čechách. Stádo ovcí a ona jedna ovce. Proč? Na tuhle otázku kdyby si uměla odpověď! Bude se opakovat, ale protože věří tomu, že vesmír má pro každýho jinou unikátní cestu, tak ví, že to tak muselo být.

Poprvý, když vystoupila ze svý komfortní zóny, se děly krásný a barevný věci. Ty z knížek! Ty, který prej ve skutečným světě neexistujou, prej jen v těch knížkách. 


Potkali se, když se vůbec nehledali. Našli se uprostřed parketu jednoho rockovýho klubu. Ona oslovila jeho. Ona navlněný vlasy, fialový tílko s flitrama koupený jen kvůli tomu večeru, a nulový očekávání. Je přece silvestrovská noc a on je cizinec. A on.. kostkovaná košile a nejkrásnější upřímnej úsměv. Ten, pod kterým tajou ledy, ten, kterej existuje na billboardech na reklamu na pánskou kolínskou. Oba v rukou jiný drinky, ale v hlavách stejný myšlenky. Takovej vztah nemůže vydržet. Po několika hodinách si před klubem řekl o její jméno aby ji tak našel na facebooku a u první wifi, to pak taky zkusil. Romantika jak hrom v podání 21.století. Po pár dnech už o něm ani nevěděla. Neočekávala nic. Vůbec nic. Byl to jen další takovej ten večer.. A pak přišla ta zpráva z cizího čísla. "Hi Misa, It´s Thomas. The one from Silvestr." Za půl roku se viděli asi pět krát. Nic intenzivního - kvůli času a vzdálenosti, co mezi nimi byla. A přítom to bylo právě to nejintenzivnější, co kdy poznala. Telefon v ruce nonstop ve dne v noci. Poznávali se, hravě, jednoduše. Všechno šlo hladce, žádný složitosti, žádný taktiky, žadný intriky. Nikdo si na nic nehrál.


Fall in love with someone who doesn´t make you think that love is hard.

Postupně vyměnila romantický filmy za akčňáky. Romantiky měla ve svým životě až až. Už (se) tolik nesdílela. Nechtěla a hlavně neměla tu potřebu někomu něco dokazovat. Najednou prostě žila. Všechno bylo krásný, jako přes filtr, akorát že ho už nebylo potřeba. Jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě. Konec příběhu...příběhu starýho blázna, co vyměnil touhu za něhu.. člověka, který je často tak hloupý, že všechno to tak krásně a těžce vybudovaný vystavuje riziku. Kvůli neumytýmu nádobí. Nebo kvůli tomu, že si někdo dělá srandu z jejich budoucí svatby, když ještě ani nejsou zasnoubení. Nebo - a to je vůbec nejhorší - kvůli videohrám. Nebo kvůli tomu, že někdo strašně, ale strašně pomalu chápe. Vždyť je to k vzteku, že jo holky? A chlapi, víme, že vás štvem, když my ale prostě MUSÍME! Tu potřebu máme nějak v sobě a nedá se jí zabránit, ale stejně vás milujem. A vy nás stejně taky milujete, i když jdete pak uražený s chlapama koukat do hospody na fotbal.
Je strašná. Strašně strašná. A co je úplně nejhorší - bojí se, že se toho už nezbaví...