Top Social

Image Slider

Roadtrip | Genova, Cinque Terre

3. června 2015

Pamatujete, když jste jako děti sbírali tyhle zelený kamínky /sklíčka? Dnes mám hodně co vyprávět...

Pátek, začátek Turínského jazz festivalu, si vyžádal trochu pozdní příchod domů. Řekněme, že jsem spala asi 4 hodiny, a ráno jsem se, jak mi do telefonu kamarádka vyhrožovala, měla za cca 30 minut sbalit na 2 dny. Rychle šumák do skleničky, sprcha, plavky opalovák pár meruněk a kamera do batohu, a jede se. Ranní káva proběhla až v Genově ve 4 odpoledne. Snídala jsem v autě. No, pokud autem nazveme stroj o čtyřech kolech se sedačkama jen vpředu, který jsme vzadu vycpali batohama a vytvořili si tam takový velký kanape, kde tak vznikly další dvě místa, takže jsme se do toho mini autíčka vlezli všichni 4. Okýnka dokořán, hudba naplno, a good vibes už od první minuty. "Tak, kam jedeme?" povídá kamarád, po tom co jsme se všichni v autě usadili a nastartoval motor. 

Zastávka č.1 Genova. 

Hned na parkovišti si nás odchytil pouliční prodavač. Nakonec jsme si s ním docela dlouho povídali, a dal nám malou sošku slona. Místečko pro něj jsme vybrali okamžitě, a to hned na palubní desce a byl to náš víkendový maskot. V noci střežil oheň. Vážně.


Genova. No ani moc dlouho jsme nezůstali, je to jen strašně obrovský přístav, a působil na mě strašně chudě. Bída byla vidět v každé uličce. Opět bylo super se procházet jen tak bez cíle sem tam, systém centra mi strašně připomínal Benátky. Uzoučký uličky s vysokýma domama, takže všechno ve stínu, a v každé nějaký poklad ve formě zajímavýho obchůdku, rozkošný kavárničky, kostela, apod. 

"Welcome to our bedroom." Chtěli jsme vidět západ slunce na pláži, kde budeme spát. Dojeli jsme cca do půlky cesty na místo, kam jsme měli namířeno. Nevadí, kde šlo zaparkovat, jsme zaparkovali, a šli jsme nejkratší cestou směr moře. A stihli jsme, Tak tak. 


Vtipný bylo hledání dřeva na oheň. Nikde nic pořádnýho! Naštěstí nás zachránil rozestavěnej hotel poblíž, kde jsme si řekněme vypůjčili jednu podlážku, rozmlátili na kusy, a měli z ní asi 5 hodinový oheň. Usnula jsem uprostřed konverzace ostatních přímo na kamenech u ohně, ve spacáku. Jako polštář moje běžecký boty. 

Co nemůžu vynechat je ráno. Jako ze špatnýho filmu. Když jsme se se všema našema věcma a odpadkama v náručí vynořili na hlavní ulici a hledali naše auto, koukejte koho jsme potkali:) Festaggia del carabinieri v Chiavari. /Policejní festival. Připadala jsem si jako ve filmech o četnících ze St.Tropez. 

Naše auto zablokovaný, a tak jsme šli na dloooouhý kafe a snídani. A asi za tři hodiny jsme mohli konečně vyjet, protože přehlídka skončila.


La Spezia. Další obří přístav poblíž Cinque Terre, který jsme si vytipovali jako místo na oběd.


Riomaggiore. Cinque Terre. Konečně. V neděli ve 4 odpoledne jsme dorazili na místo našeho tripu. Totální úžas, jak může nějaký místo být tak krásný! Stavěli jsme už při příjezdu na každém odpočívadle. Takový to, když v jednu chvíli tři lidi vykřiknou zastav! Na stejný vlně:) Hodně fotek, procházka po Via Dell´Amore. Trek do další vesnice byl uzavřený, protože se část zřítila do moře, což mě hodně mrzelo. Chtěla jsem vidět víc, než jen jednu vesnici. Alespoň mám ale důvod se tam někdy vrátit.


Jo, tohle místo se schodama jako z pohádky končícíma v moři opravdu existuje:)  -->


Naše cesta k moři. Nebo spíše k útesu, ze kterého jsme skákali do vody. Byl tam strašně vtipný pes, který mě normálně po chvíli, co jsem se bála skočit a furt na mě štěkal, tlapkou zezadu strčil do vody. Dobrodruh. A my taky. Hodně adrenalinový koupáníčko. Upřímně, nemohla jsme se vůbec vydrápat z vody, už jsem myslela, že budu muset plavat při pobřeží jinam a najít si nějaký trochu přístupnější místo. Vlny tak dvoumetrový. Cesta tam dolů taky velkej adrenalin, kde se držíte nějakýho lana na skále a lezete dolů skoro po čtyřech, zakkopnout bych nechtěla. Adrenalin top.

Návštěva domova | svatba v Rakousku

2. června 2015

Mám za sebou opravdu perfektních pár týdnů! Že mě nakonec v červnu bude mrzet, že tohle místo opustím?:) Asi jo. Teď Vám budu vyprávět moje dvoutýdenní putování mezi Itálií, Rakouskem, Německem a ČR.

Minulým příspěvkem jsem skončila Milánem. Pokračujeme tedy, a to Miláno -> Mnichov -> Linz. Po třech měsících shledání s Tomášem! Krásných pár dní.....kempování u Dunaje, dlouhý procházky po okolí (bez bot, tak se to totiž dělá v Austrálii:)..) a......relax. Viděli jsme bobra! Připlaval se v podvečer podívat, co to u tý řeky děláme hehe. Nikdy jsem ho předtím v přírodě neviděla. Get outside! 


...pár fotek ze svatby v St.Johann, krásný penzion s výhledem na Alpy mi v podvečer, když jsme dorazili vyrazil dech. Moje první svatba, na které jsem kdy byla, přes poledne hike ke kapličce, kde byl nad mrakama obřad, a večer do gala a slavit... romantika romantika romantika... Gmail chapelle! haha


Další zastávka Plzeň...domov....strašně mi to tam uteklo, byla jsem šťastná, že se můžu se všema vidět. Dále Praha...aneb fandění při mistrovství světa v hokeji v zahrádkách v Riegráčích, nádherný západ slunce nad Prahou... druhý den rychlý pracovní pohovor, procházka centrem, kdy jsem asi konečně poprvé docenila krásu Prahy jako turistické destinace. Posezení na mém oblíbeném Střeleckým ostrově, uteklo to....a zase tu byl čas odjet. Zpět do Rakouska na poslední dva dny.


Cestou do Michova, jsme se zastavili v Pasově, protože už při minulé cestě z letiště, se mi to místo na pohled hodně líbilo, ale neměli jsme čas se tam zastavit. Krátká procházka kolem řeky, spousta barevných domků, kafe, a.....pak už jen Mnichov letiště a loučení......a kolem půlnoci opět Turín. 


Trošku jsem ten příběh zkrátila, protože už je to skoro měsíc zpátky. Blogování mě vážně moc baví, a musím si dát víc záležet psát včas, dokud jsou věci aktuální a baví mě o nich vyprávět. Když se něco dělá, mělo by se to dělat pořádně...ať už je to cokoliv:)