Top Social

Image Slider

American stories | Jak to všechno začalo..

28. října 2015

 Episode 1.

V roce 2013 jsem se hlásila na studium v zahraničí, a nevyšlo to. Už jsem to tu několikrát zmínila. Ale právě tahle prohra mě dostala do USA. Zajímá Vás tenhle příběh? Tak čtěte dál!

Rozešli jsme se se svým prvním klukem, a já se potřebovala posunout dál. Ani už přesně nevím, kde se ve mě vzaly myšlenky právě na Ameriku. Mám k ní asi takovej vrozenej vztah, protože babička s dědou tam nějakej čas v 90.letech žili, a to víte, na tu dobu to bylo něco úplně mega velkýho. Do teď má babi doma fotku jejich domu na Floridě na zdi na čestným místě, hned vedle fotky jejich domu v ČR, který si sami stavěli. Mě byly 4 nebo 5, a pokaždý, když se na čas vraceli do Čech, nám se sestřenicí přivezli kufr plnej hraček. Z Ameriky! Mickey mouse atd. Byla jsem jako malá unešená a milovala jsem to. Po dlouhý roky jsem na všechny dětský maškarní chodila za Minnie, měla jsem uši  s mašlí přímo z Disney worldu! Pak taky hodně vzpomínám na duhovej školní batoh s jednorožcema, co mi dělal společnost první a druhou třídu.


Tak jsem si před Vánoci 2014, v největším školním i osobním shonu, jednou v noci vyplnila online přihlášku. Bez většího přemýšlení jsem se rozhodla pro program práce na dětským táboře na tři měsíce. Ani krástký, ani dlouhý. Pak už všechno šlo nějak hladce. Přijali mě na první kemp, na který jsem dělala pohovor. Ředitel, který s námi v Praze dělal pohovor, byl typickej usměvavej amík, a moje těšení se nabíralo astronomických obrátek. S pracovním vízem taky nebyl žádný problém, i když jsem na ambasádě trnula hrůzou, jak mám odpovědět, jestli jsem už v USA někdy byla, když jsem tam byla jedno léto léta páně :D 1996. Na mámin pas a nic si nepamatuju. Chodila jsem na brigádu jako noční recepční, abych to všechno zvládla zaplatit. Na jaře jsem se dostala na erasmus do Turína půl roku po návratu z Ameriky. Euforie. Všechno nádherně vycházelo. Potkala jsem Tomáše. Někoho, na koho jsem čekala celý svůj život. Po tom, co jsem si já naplánovala svůj život na další 2 roky. Ironie života fakt. 


"Best summer of your life!"

Papírování bylo milion. A v tu chvíli vím, že jsem netušila, co dřív (teď zpětně, když vidím papírování s erasmem a vším možným, už mi to nepřipadá tak hrozný). S tímhle nám v agentuře hodně pomohli (jela jsem s Camp Leaders). Taky jsme od kempu dostávali tak každej tejden odkaz na jinej online kurz, kterej bylo třeba vyplnit. Většinou o bezpečnosti práce, základy práce s dětma, a tak..

Na letní semestr jsem si dala jenom pár předmětů, protože jsme potřebovali odjet už 21. května, v posledním týdnu školy. Profesoři mi klasicky házeli klacky pod nohy, někdo mě k dřívější zkoušce nepřipustil, a ti co jo, tak mi dali všechny zkoušky do dvou dnů. Na balení a nákup kufru jsem měla jedno odpoledne. Na sbalení se na 4 měsíce. Hektičnost a napětí těch posledních dnů ani nejde popsat...


Odlítali jsme v 6 ráno Brusel Chicago Arkansas.... těšila jsem se hodně hodně hodně!


Příště zase třeba o práci, o Arkansasu, kolik to stálo, jak nás málem sežral medvěd v Yosemitu... mám spoustu příběhů k vyprávění aby to zabralo celý podzim na blogu :D Třídím kvůli Vám svých 2709 fotek, tomu se říká láska! ♥♥♥ 

Podzimní život na Letné

15. října 2015

"Já se vždycky raduju z takovejch blbostí!"
"Neee vážně?!"


Tak mám v pokoji prodlužovačku. Hip hip hurá. Můžu si v posteli svítit na čtení a nabíjet telefon vedle hlavy a nemusím chodit vypnout ranní budík na druhou stranu pokoje. Díky díky díky. Tentokrát mi zabydlovávání novýho místa neskutečně trvá a i po dvou měsících tu mám jen tak půlku věcí, co bych chtěla. Včerejší den pro mě znamenal od sedmi do sedmi v práci, což v překladu do Míšolandu znamená pět kafí. Pět, panebože! Po neklidných snech z moc kofeinu jsem ho dneska nechtěla ani vidět. Začala jsem den černým čajem s citronem a vodou s okurkou. Ahh příjemná změna. Čtvrtky se začínají jevit jako jediný možný dny, kdy mám chuť a energii něco tvořit, protože ostatní dny teď znám jen školupráciškolupráci a mezitím honbu za obstaráním základních životních potřeb. Tenhle životní styl je mi proti srsti, a makám na tom, aby to brzo bylo jinak (a snad taky bude! držte palce!). I když i na tohle se dá zvyknout, a bohužel je to v dnešním světě standard, ale já se pokouším si to nenechat vlézt pod kůži víc než už to je. Dneska jsem v rámci prokrastinace při psaní diplomky četla, že ke spravování blogu s dobrým a pravidelným obsahem je v průměru potřeba minimálně 20 hodin týdně. Ten člověk ví, o čem mluví. 


Půl Prahy dneska určitě nadávalo na počasí. Já se ho naopak pokusila co nejlíp využít a říkala jsem si, odkud by tak mohly být krásný záběry? A tak jsem vytáhla ven svojí (zas nějaký čas zapomenutou) starou zrcadlovku a vyrazila na ....! Podle fotek určitě poznáte kam.... 


....na moje místečko:) Na Letnou. Krásnou za každýho počasí.

Tak ahój zase nejspíš příští čtvrtek..