Top Social

"Bojím se, že jsem to všechno zkazila."

24. září 2018

Dneska Vám chci vyprávět příběh. Příběh o holce, co byla moc naivní, důvěřivá, přehnaně romantická... hloupá. Spolíhala vždycky na svý kamarády, často se zklamala, často brečela, často se smála a často nevěděla, co je špatně nebo dobře. A bylo vůbec něco špatně? Neměla svojí cestu, kromě tý, po který šla od samýho začátku - po tý samý jako tisíc jinejch lidí. Život přes kopírák. Škola a pár koníčků, po večerech zavřená ve svým krásným pokoji předstírající jednu věc, a to, že žije. Že život je zajímavej, že má co dělat, že má kam jít,.. Máma chtěla klavíristku, táta volejbalistku. Věnovala se obojímu. V 15 začala pít kafe, i když se jí hnusilo, ale protože to tak dělaly kamarádky. Nikdy nezapomene na svoje první kapučíno, a jak byl ten hrneček prťavej a prostě jen plnej pěny. Podobně to začalo s alkoholem. Nikdy si už asi nevzpomene, kdy měla svoji první skleničku. Páteční večery trávila v hospodě s ostatníma dětma. Nic nebylo výjimečný. Spousta opilejch nocí zastírajících tu prázdnotu, a spousta fotek po sociálních sítích podporujících tu iluzi. Četla spoustu romantických knížek, koukala na spoustu filmů s happy endem. Pořád dokolečka. Po střední vysoká. Ta největší nejtuctovější v Čechách. Stádo ovcí a ona jedna ovce. Proč? Na tuhle otázku kdyby si uměla odpověď! Bude se opakovat, ale protože věří tomu, že vesmír má pro každýho jinou unikátní cestu, tak ví, že to tak muselo být.

Poprvý, když vystoupila ze svý komfortní zóny, se děly krásný a barevný věci. Ty z knížek! Ty, který prej ve skutečným světě neexistujou, prej jen v těch knížkách. 


Potkali se, když se vůbec nehledali. Našli se uprostřed parketu jednoho rockovýho klubu. Ona oslovila jeho. Ona navlněný vlasy, fialový tílko s flitrama koupený jen kvůli tomu večeru, a nulový očekávání. Je přece silvestrovská noc a on je cizinec. A on.. kostkovaná košile a nejkrásnější upřímnej úsměv. Ten, pod kterým tajou ledy, ten, kterej existuje na billboardech na reklamu na pánskou kolínskou. Oba v rukou jiný drinky, ale v hlavách stejný myšlenky. Takovej vztah nemůže vydržet. Po několika hodinách si před klubem řekl o její jméno aby ji tak našel na facebooku a u první wifi, to pak taky zkusil. Romantika jak hrom v podání 21.století. Po pár dnech už o něm ani nevěděla. Neočekávala nic. Vůbec nic. Byl to jen další takovej ten večer.. A pak přišla ta zpráva z cizího čísla. "Hi Misa, It´s Thomas. The one from Silvestr." Za půl roku se viděli asi pět krát. Nic intenzivního - kvůli času a vzdálenosti, co mezi nimi byla. A přítom to bylo právě to nejintenzivnější, co kdy poznala. Telefon v ruce nonstop ve dne v noci. Poznávali se, hravě, jednoduše. Všechno šlo hladce, žádný složitosti, žádný taktiky, žadný intriky. Nikdo si na nic nehrál.


Fall in love with someone who doesn´t make you think that love is hard.

Postupně vyměnila romantický filmy za akčňáky. Romantiky měla ve svým životě až až. Už (se) tolik nesdílela. Nechtěla a hlavně neměla tu potřebu někomu něco dokazovat. Najednou prostě žila. Všechno bylo krásný, jako přes filtr, akorát že ho už nebylo potřeba. Jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě. Konec příběhu člověka, který je často tak hloupý, že všechno to tak krásně a těžce vybudovaný vystavuje riziku. Kvůli neumytýmu nádobí. Nebo kvůli tomu, že si někdo dělá srandu z jejich budoucí svatby, když ještě ani nejsou zasnoubení. Nebo - a to je vůbec nejhorší - kvůli videohrám. Nebo kvůli tomu, že někdo strašně, ale strašně pomalu chápe. Tu potřebu mám nějak v sobě a nedá se jí zabránit. Jsem strašná. Strašně strašná. A co je úplně nejhorší - bojím se, že se toho už nezbavím. Potřebuji se zklidnit.